Podívejte se na krátké dobové video
https://www.youtube.com/watch?v=3lOzCvZ6FkI&feature

V roce 1921 měla osada 23 domů, ve kterých žilo 129 obyvatel (z nichž bylo 110 německé národnosti). "Malá kaple, obchod se smíšeným zbožím, krejčí, kovárna, výrobce knoflíků a hospůdka byly důležitými pilíři každodenního života obyvatel tehdejší osady Hermannsreith". V roce 1946 po druhé světové válce byli obyvatelé Hermannsreithu odsunuti. Někteří obyvatelé z české Hraničné - Hermannsreithu hledali útočiště v bavorském Hermannsreuthu. Hermannsreith a Hermannsreuth, byly vlastně jedna osada, kde státní hranice běžela středem obce. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva se stala česká část Hraničná - Hermannsreith, součástí hraničního pásma. V roce 1951 pak přišel příkaz zbořit všechny stavby v hraničním pásmu, postupně se osada likvidovala a naposled byla zbořena dřevěná kaplička.

(Dřevěná kaple katolické církve v osadě Hraničná Hermannsreith - "kaple byla obdélná se sedlovou střechou a sanktusníkem posunutým sněrem k přednímu průčelí. Po stranách bylo po jednom polikruhově zakončeném okně, vchod v průčelí byl zakončen pravoúhle" - zdroj Zaniklé kostely).

Rozdělená vesnice se dostala v roce 1951 do centra pozornosti světa, když se o historii "Rozdělené vesnice" dozvěděla světová veřejnost. Tehdejší americký vojenský komisař pro Tirschenreuth Frank J. Gates napsal v informačním Bulletinu vlády USA článek a informoval tehdejší sdělovací prostředky o detailech "Rozdělení vesnice Hermannsreith napolovic". V současnosti českou část osady, Hraničná - Hermannsreith, nepřipomíná už vůbec nic. V místech bývalé osady jsou jen louky, pastviny, hraniční přechod pro pěší a cykloturisty a vede zde turistická stezka Hermannsreuth - Branka. Hraniční stezka začíná mezi hlavním hraničním mezníkem 35 a mezilehlým hraničním znakem 34/6. Od průsečíků v hraničním úseku IV u hlavního hraničního znaku 35 prochází stezka značená zelenou barvou kolmo od státních hranic v délce 300m pastvinou až na hranici lesa. Dále pokračuje štěrkovou lesní cestou v přímém směru na severní okraj obce Branka, kde se spojuje s modře značenou vnitrostátní turistickou trasou. Souběžně prochází obcí do místa autobusové zastávky na jižním okraji obce s odstavnou plochou pro parkování.

U této turistické stezky, asi 300m od státní hranice  na okraji lesa, se nachází památník padlému četnickému strážmistrovi Ladislavu Mrázovi, který zde zahynul při obraně státu 26. 9. 1938 u osady Hermannsreith. /podrobnosti o tomto incidentu v části Obec Pavlův Studenec - Paulusbrunn/. Hned vedle památníku se dosud nachází pozůstatky železobetonového zátarasu, hraniční závory Ippen.

K německé pohraniční obci Hermannsreuth se váže ještě jedna zajímavost. Po odsunu německých obyvatel zaniklé osady Hermannsreith - Hraničná, zůstali někteří obyvatelé v německé části obce Hermannsreuth. Zadní stěna jednoho z domů byla přímo na státní hranici. Dotyčný majitel domu sedlák Josef Dill, však přišel o část pozemku, který dříve byl jeho vlastní a nyní se pozemek nacházel na české straně hranice. Neměl možnost u svého domu, z důvodu nedostatku prostoru na německé straně, zřídit u svého hospodářství hnojiště, které však ke svému podnikání nutně potřeboval.

Tak došlo v srpnu 1965 "K události na hranici mezi východem a západem". Šlo vlastně o "Příběh hromady hnoje v době studené války, v německé hraniční obci Hermannsreuth ve východní části Horního Falcka v blízkosti městečka Bärnau". Hermannsreith - Hraničná a Hermannsreuth, byly do ukončení druhé světové války jedna osada, kde státní hranice procházela středem obce. Dne 17. srpna 1965 byl majitel domu Josef Dill upozorněn českými pohraničními orgány, aby hnojiště, které se nacházelo za jeho domem, ale už na české straně, bylo odstraněno. To však majitel odmítal, protože neměl možnost hnojiště zřídit jinde, pro nedostatek místa na německé straně, dříve totiž byla tato část pozemku, nyní na české straně jeho vlastní, když ještě Hermannsreith - Hraničná a německá část Hermannsreuth, byli jedna osada.

Proto majitel požádal německé úřady, aby se zabývali touto situací a pomohli mu vyřešit vzniklý problém. Situací se několikrát zabývala spolu s německou stranou pověřená česká komise, která jednala s německými úřady a na jaře roku 1966 znovu věc projednala. Nakonec komise pověřená vládou ČSSR rozhodla a informovala o výsledku německou stranu. Ta pak v listopadu 1966 oznámila přes německou tiskovou agenturu DPA, že problém byl vyřešen. Majitel zmíněné nemovitosti, Josef Dill, kterého se problém týkal, měl povoleno užívat část pozemku, vlastně, "malý kousek Československa", který dříve byl jeho vlastní. Pronájem pozemku byl povolen zdarma,  jen na zřízení hnojiště s tím, že tato část musí být oplocena. Než byl ale neobvyklý incident vyřešen, velmi brzy si věci všimla německá bulvární média, která v události viděla "velkou senzaci". Už na podzim roku 1965 se objevilo několik reportérů v této malé pohraniční obci. Ani sám majitel domu, kterého se celá věc týkala, Josef Dill, nebyl spokojen s tím, jak pak o celé záležitosti některá tehdejší německá média neobjektivně psala. Došlo na lživá vyjádření v tisku a retušování fotek, pořízených z místa celé události v Hermannsreuthu. Mediální zájem o tuto nepříjemnou historku byl opravdu velký. Nepravdivé články byly typické pro tehdejší bulvární tisk: velké obrázky s minimem textu. Jen článek, který se objevil v tisku dne 28. srpna 1965, informoval o události pravdivě v porovnání s bulvárním tiskem, situace byla popsána v článku podrobně a přesně, dokonce zmiňuje správně, že tam nikdy nebyly ani žádné problémy s českým pohraničním vojskem. Dnes na tyto události, jak na zánik osady Hraničná - Hermannsreith, tak na epizodu, "Příběhu hromady hnoje v době studené války" vzpomínají už jen artefakty, postavené přímo u státní hranice v německé obci Hermannsreuth.

Většina informací a některá fota jsou převzata a přeložena z německého článku, "Epizoda studené války v Horní Falci ", vzpomínek pána jménem Johannes Dill.