Čechů zde žilo jen pár, přesto bylo rozhodnuto zřídit i školu českou. "Zásluhu o její zřízení měli členové Národní Jednoty Pošumavské s předsedou p. Otakarem Procházkou, hlavní zásluhu měl však četnický štábní strážmistr p. František Kurka. Již o prázdninách roku 1928 byla v Pavlově Studenci komise s inspektorem Folprechtem, která hledala místnost pro školu. V obci byla německá škola trojtřídní. V dřívějších letech byla německá škola původně čtyřtřídní, ale později pro nedostatek dětí, zřízena pouze trojtřídní, proto jedna místnost zůstala volná. A tak v této budově byla nalezena vhodná místnost pro českou školu. Do té doby byla v Předním Pavlově Studenci trojtřídní škola německá, V Zadním Pavlově Studenci a v Hermannsreithu jednotřídní školy a ve Zlatém Potoku dvoutřídní."

Dne 1. září 1928 tak byla otevřena česká obecná škola v Pavlově Studenci. Na této škole byl ustanoven výpomocným učitelem a správcem školy Jaroslav Špelina, absolvent učitelského ústavu v Plzni. Pro začátek školního roku se podařilo sehnat 14 dětí, 8 německých a 6 českých. Veškeré vybavení české školy bylo nové. Dne 28. října 1928 uspořádala škola společně se členy  Národní Jednoty Pošumavské velkou oslavu, kdy bylo oslavováno desetileté jubileum trvání Československé republiky. Děti do školy chodily i z okolních osad ze vzdálenosti 1 až 5 km. Aby děti nemusely v zimě domů na obědy nebo aby si nemusely nosit jídlo, dostávaly čtyřikrát týdně polévku v hostinci p. A. Wettingera. Na polévky chodily děti od 15. listopadu do konce dubna. Náboženství na české škole vyučoval místní farář kostela Povýšení svatého Kříže Alois Bayer. "Pan farář Alois Bayer vyučoval ve škole náboženství římskokatolické s počátku půl česky, půl německy. Na počátku působení české školy se dlouho nedařilo sehnat učitele náboženství, ale počáteční odmítání a nepřátelství ze strany německých obyvatel, které bylo proti české škole, se značně zmírnilo, když se poznalo, jaké to vlastně v české škole je".

Poslední školní rok 1938 - 1939 působení české obecné školy ukončilo 18 dětí. Ještě před koncem školního roku, byly děti na společném výletě v Praze, kde byly dokonce pozvány na Staroměstskou radnici. Až do svého zániku do října 1939, byla česká škola umístěna v budově školy německé i přestože se již od školního roku 1932 - 1933 MŠNO všemožně snažilo pro českou školu a mateřskou školu, která měla být v obci zřízena, odkoupit dům p. Pittnera, což se nepodařilo. Škola náležela do obvodu školního okresu Tachov a vyšší dohled nad ní vykonávala do roku 1938 Okresní školní rada v Tachově, poté do roku 1945 Kreisschulamt v Tachově.

 

Ve škole se začalo znovu učit brzy po skončení 2.světové války a následném dosídlení. Vyučování na jednotřídní škole v Pavlově Studenci bylo započato  již 15. října 1945. Z třídního výkazu a dokumentů však není jasné, který učitel školu vedl a zda byl vůbec dokončen školní rok 1945 - 1946. K obnově školy pak došlo ve školním roce 1947 - 1948. Co se školou dělo mezi tím, není známo. Na základě zákona o úpravě jednotného školství, byla škola od 1. září 1948 přeměněna na školu Národní. Národní škola v Pavlově Studenci byla stále jen jednotřídní. Ke zrušení školy došlo v roce 1950 v souvislosti se zánikem obce a vznikem hraničního pásma. V jednacím protokolu školy je dochována zmínka, že "od 23.května 1950 škola pokračovala jako Národní škola v Milířích."

Výše uvedené informace a některá fota, jsou převzata ze Školní kroniky obecné české školy v Pavlově Studenci, psané od roku 1928 do konce školního roku 1939, tady zápisy v kronice končí a dále z protokolů a dokumentů o provozování školy po druhé světové válce.

Německou část obecné školy v Pavlově Studenci několik let /1933 - 1937/ navštěvoval německý spisovatel Max von der Grün /1926 - 2005/, jehož některá díla vyšla v českém jazyce. Od roku 1964 až do své smrti byl členem Mezinárodního PEN klubu, prestižního mezinárodního sdružení spisovatelů, uznání si získal hlavně svými sociálně-kritickými romány.

Narodil se v Bayreuthu, svobodné matce Margaretě von der Grün. Biologický otec o chlapce nejevil zájem, tím více tuto úlohu v Maxově životě zastával jeho bavorský dědeček a také jeho český otčím Albert Mark, který do rodiny přišel v Maxových šesti letech. Část svého dětství prožil Max von der Grün v pohraniční obci Pavlův Studenec /v části Přední Pavlův Studenec č.p.18/, jen kousek od místní obecné školy a kostela, na což později vzpomínal v autobiografickém románu Dva dopisy Pospischielovi. Tento román světově uznávaného německého autora je inspirovaný pohnutými událostmi na Tachovsku, Chebsku a v bavorském pohraničí 1933 - 1945.

Přehled knih vydaných v češtině:

Po odsunu německého obyvatelstvo po druhé světové válce se sice zpočátku podařilo částečně obec dosídlit, ale ta se stala součástí pohraničního pásma a tak musela být obec v 50. letech postupně zbourána. Zůstal jen kostel, škola a pár budov v okolí. Budova bývalé obecné školy se následně stala v roce 1951 objektem roty Pohraniční stráže a takto budova školy sloužila až do konce roku 1976, kdy se Pohraniční stráž stěhovala do nového objektu. Zbylé objekty obce byly zbourány, včetně budovy školy v roce 1977, dnes jsou zde jen louky a pastviny.