Počátky osídlení se datují do období roku 1503, kdy majitel tachovského panství Jindřich z Gutštejna pronajal měšťanům z blízkého Bärnau lesní pozemky na české straně hranice. Vznik obce se různí, uvádí se počátek 18. století, ale objevuje se i rok 1681, kdy prvním postaveným objektem v Pavlově Studenci byla usedlost panského lovčího, která zde byla vystavěna v roce 1681. O tomto datu vypovídá pamětní kámen, který se nachází u kapličky přímo na státní hranici, jihozápadním směrem od bývalého kostela Pavlova Studence (v prostoru bývalé osady Přední Chalupy). Zřejmě ale první zmínkou vůbec je pomístní název Paulsen Prunner, který se objevuje již v roce 1548 a označuje studánku, která patřila nějakému Pavlovi, možná měšťanu z nedaleké německé obce Bärnau. Postupně se obec osídlovala, zástavba byla ale značně rozptýlená na velkém katastru a vzniklé osady spadaly postupně pod správu obce Pavlův Studenec. Rozšiřováním a zahušťováním původně nahodilého a rozptýleného osídlení vznikla právě i obec Pavlův Studenec, ves tzv. lesních domkářů, kdy v centru takových vsí postupně vyrostly – kostely, hostince, školy, ale většina obyvatel i nadále žila v osamělých usedlostech (dvorcích a staveních) mnohdy i kilometry vzdálených od centra vesnice. /Pavlův Studenec býval do r. 1945 největším katastrálním celkem na Tachovsku (přes 3 tisíce ha) a podobu tzv. dvorcové vesnice bez výrazného jádra si udržel až do svého zániku v polovině 20. století./ 
Lidé v obci a okolních osad, převážně Němci, se živili prací v lese, pálením dřevěného uhlí a ve sklářství. Zemědělství se příliš nedařilo, protože půda zde byla velice chudá. V druhé polovině 19. století se zde rozšířila výroba perleťových knoflíků. Postupem doby v regionu vznikaly knoflíkářské dílny a  továrny. A byli to hlavně Němci, kteří chodili z Pavlova Studence za prací do Bavor, do továren na perleťové zboží. V nedalekém německém městečku Bärnau se dnes nachází muzeum výroby knoflíků. V roce 1893 byla dokončena silnice z Pavlova Studence do Zahájí a na připomínku této události byl u křižovatky silnic vybudován sloupový památník, jako připomínka na okresního hejtmana Josefa Bottgera, který se o výstavbu této silnice zasloužil. Památný sloup spolu s hřbitovem, který se nachází asi 200m severně od pomníku, jsou dnes jediné pozůstatky zaniklé obce. Před první světovou válkou bylo v obci mnoho smíšených obchodů, živností a 7 hostinců. Po ukončení první světové války byl vedle kostela u školy dne 22. června 1924 odhalen památník věnovaný 119 vojákům z Pavlova Studence a okolních osad, kteří v první světové válce padli. Tento památník z Pavlova Studence se dnes nachází na hřbitově v Bärnau. /Data převzata z Historického Atlasu bývalého politického okresu Tachov - Pfraumberg/. V meziválečném období po první světové válce nastal v obci stavební boom a obci se ekonomicky dařilo. Před druhou světovou válkou bylo v obci Čechů jen pár - učitel, četnictvo a finanční stráž. Obyvatelé obce byli převážně římští katolíci, hluboce nábožensky založeni. Hlavní část obce tvořila část kolem kostela a vpravo od silnice z Tachova osada Pomezná.

(Pomezná – Wittichsthal - byla jednou z osad obce Pavlův Studenec, která vznikla v roce 1792. V roce 1838 měla osada 21 domů, v nichž žilo 186 obyvatel. V Pomezné byly tři hostince a poštovní úřad. V roce 1921 měla osada 175 obyvatel, z toho 173 německé národnosti, kteří zde žili v 28 usedlostech.)

Další osady patřící pod správu obce Pavlův Studenec, byly západním směrem u bývalého Celního úřadu osada Na Šancích (Schanzhäusl), na sever osada Větrov (Baderwinkel), Kočičí Mlýn (Katzenmühle) a Hraničná (Hermannsreith), na jih od Pavlova Studence pak osady Na Kopci (Berghäuslen), Francovy Domky (Franzhäuser), Přední Chalupy (Vorderhäuslen), Na Spálenci (Brenntenloh) a Pavlova Huť (Paulushutte). Počet obyvatel se během vývoje obce měnil, nejvíce jich bylo v roce 1869 a to 2146, ještě v roce 1930 žilo v obci 1451 obyvatel a počet usedlostí dosáhl počtu 218. (zdroj Hamperl 2004, hist. lexikon obcí ČR 1869-2005). Až na pár Čechů v obci, zde žili převážně Němci. Před druhou světovou válkou v obci žilo víc než 1000 obyvatel, byly zde hostince, obchody, drobné živnosti, poštovní úřad, kostel, škola, četnická stanice a celnice. Protože v obci bylo 95% procent Němců, vyhnul se obecní úřad povinnosti úřadovat česky.

Před začátkem druhé světové války v roce 1938 byli na ochranu bezpečnosti státu a českých občanů v pohraničí povoláni četníci z praporu SOS č. 8, z okresního obvodu Tachov, pod který spadala i obec Pavlův Studenec, kteří měli zajišťovat bezpečnost v obci. /Speciální bezpečnostní sbor SOS (Stráž Obrany Státu) formovalo velitelství praporu č. 8 ze záložníků, z pozorovacích a obranných sledů. Tvořili jej příslušníci četnictva, finanční stráže a vojenských posil ze zálohy./ V té době došlo k tragickým událostem:

"Četnický strážmistr Ladislav Mráz spolu se svým nadřízeným štábním strážmistrem Repou, jeli 26.září 1938 na motocyklech z Pavlova Studence k osadě Hraničná, kde měli splnit služební rozkaz a zabavit všem německým obyvatelům rádiové přijímače. Na místo určení vůbec nedorazily. Oba četníci si všimli v lese skupinky nepřátelský naladěných německých mladíků, kterým se chtěli vyhnout, aby nedošlo ke konfliktu mezi oběma stranami a proto zamířili po lesní cestě do nedaleké vesnice Branka. Náhle byli oba strážní překvapení, jelikož se před nimi nacházely zátarasy. Nemohli dále pokračovat na motocyklech, proto sesedli a rozhodli se jít pěšky. Najednou zazněl v tiché lesní přírodě výstřel, který Ladislava Mráze zasáhl do levé strany prsou a na místě jej usmrtil. Štábní strážmistr Repa se okamžitě schoval a pokoušel se přivolat pomoc, ale skupinka asi 20 mladíků se k němu přibližovala a tak musel ustoupit. Štábní strážmistr neprodleně celou událost nahlásil. Na místo určení vyslali ve 23:30 hod. jednotku z Branky, která nalezla mrtvého četníka Ladislava Mráze na místě, které štábní strážmistr Repa označil jako místo činu. Pohřeb četnického strážmistra se konal 30. září v Břežanech u Budyně nad Ohří“. Pomník padlého strážmistra Ladislava Mráze se nachází nedaleko bývalé osady Hraničná /Hermannsreith/ u cesty do obce Branka, kde se událost stala. Dále dne 28. září 1938 byl Henleinovci při výkonu služby zastřelen v Pavlově Studenci i strážmistr Strnad, který taktéž chránil české občany v pohraničí. Bohužel, žádný památník k uctění jeho oběti se nikde v prostoru bývalé obce nenachází, ani nejsou známy podrobnosti tohoto incidentu. 
Informace o dění v Pavlově Studenci během druhé světové války jsem nenašel. Před koncem války, dne 24. dubna 1945 do obce dorazila americká armáda a ještě 1. května během bojů s ustupujícími Němci bylo zničeno minimálně 10 usedlostí. (zdroj Procházka 2011). 

Obec po druhé světové válce úředně vedla Místní Správní Komise Pavlův Studenec od 6. září 1945 do roku 1950. Spadala v letech 1945 - 1952 do politického okresu Tachov. V lednu 1949 po zřízení Plzeňského Kraje, se jeho součástí stala i obec Pavlův Studenec a  pod obec spadaly dál osady Baderwinkel (od roku 1948 Větrov), Hermannsreith (od roku 1948 Hraničná), Inselthal (od roku 1948 Ostrůvek), Zlatý Potok, Nový Windischgrätz (od roku 1948 Skláře) a Wittichsthal (od roku 1949 Pomezná). V květnu 1950 došlo ke zrušení stávající MSK v Pavlově Studenci a obec spravovala MSK v Oboře společná pro správu obcí Obora, Výšina a Pavlův Studenec. K úřednímu zániku obce Pavlův Studenec došlo 1. července 1952 sloučením s obcí Obora. Sloučením těchto obcí se vytvořila jedna obec s názvem Obora. Ve skutečnosti se však již skutečně jednalo pouze o úřední záležitost, neboť obec Pavlův Studenec ležící přímo na státní hranici již fyzicky neexistovala. Německé obyvatelstvo již bylo odsunuto, přesto se části obyvatel v blízkosti státní hranice podařilo odejít ze svých domovů i s majetkem, ještě než začalo organizované vysídlování. Zbylá část německého obyvatelstva byla shromážděna ve sběrném středisku v Tachově. Do opuštěné obce sice přicházeli noví obyvatelé z vnitrozemí a Slovenska, reemigranti z Rumunska a Volynští Češi a částečně se tak podařilo obec dosídlit, ale nakonec se stala součástí hraničního pásma a všechny objekty musely být zbourány.

V roce 1957 se již v katastru obce žádné budovy nenacházely, až na několik objektů, které sloužili od roku 1951 potřebě Pohraniční stráže - kostel, fara, škola a několik domků v okolí. Stejný osud pak potkal i osady, které patřily pod správu obce Pavlův Studenec. Tento stav zůstal až do konce roku 1976, kdy se rota Pohraniční stráže přestěhovala do nové budovy, která se dodnes nachází východním směrem, asi kilometr zpět ve vnitrozemí, vpravo od silnice z Tachova k hraničnímu přechodu. V roce 1977 pak byly poslední zbylé objekty, spolu s kostelem a školou bývalé obce zbořeny.

Dnes jsou zde jen louky a pastviny. Zůstal jen Bottgerův pomník a v roce 1990 Němci upravený hřbitov, kde je jen pár zachovalých náhrobků. Tyto zbylé objekty obce jsou tak poslední vzpomínkou na jednu z největších pohraničních obcí na Tachovsku. Znovu byl v roce 1991 otevřen hraniční přechod do SRN a jen několik turistických značek informuje o bývalé obci Pavlův Studenec a o místních názvech okolních osad, které byly součástí obce. Cesty v okolí se staly cyklostezkami, zapomenutým, ale krásným krajem Českého Lesa.